Moje kecy

Další kecy, protože na nic jinýho se nezmůžu

19. února 2015 v 19:55 | Verri
Pravda bolí. Ehe. No, tohle asi moc nebolelo. Ale fakt...teď všechno dávám do přípravy na příjmačky. Když se potřebuju "nadopovat", jdu si přečíst knížku, a potom si jdu pracovat na něčem svým.
Ale jinak...jo, na bezvýznamný tlachání si čas najdu vždycky.

Takže čím začít? Dočítám Hunger Games. Dneska nebo zítra už je budu mít přečtený. Je to...absolutně epický *o* Už mi chybí snad jen sto stránek, možná míň, a začínám pociťovat starý známý pocit...chci tu knížku dočíst, ale zároveň nechci, protože bude konec.
Jenom tak mimochodem, tuhle se mi zdál sen o tom, že jsem se do hladových her taky dostala. Jediný, co si z toho snu pamatuju, je, že jsem si povídala s borovicí. S borovicí. Nebyla borovice náhodou Thalia z PJ? Joo, asi bych si od čtení měla dát pauzu. Ale nedám. Až dočtu HG, pustím se do prvního dílu Pokrevních pout. A pak mám ještě ke čtení celou Divergenci + tři další knížky. Snad mi to vydrží, než vyjde Krev polobohů. Daaaamn. Už se nemůžu dočkat. Aspoň trochu mi to zpříjemní poslední týdny před příjmačkama...stresuju se, ale nemám z nich strach (logika, co? :D). Z těch, co se dělají na školu, kam chci víc, vůbec ne. Čeština - cajk. Matika - trochu těžší čtvrtletka, když to tak vezmu. Ty zkušební testy mi nedělaly takový problém, jak jsem se bála. Spíš se bojím Scií. Jako druhou školu jsem si psala gympl. Scia z češtiny si zkoušíme docela často při hodinách. Jsou...no, debilní, mám-li to říct otevřeně. Zvládám to, ale podle mě je to zbytečně složitý. Obecný předpoklady jsem zkoušela jednou. Nemám z nich dobrý pocit. A nemám ani pocit, že to, co v nich je, by nějak prověřilo, že jsem způsobilá ke studiu na gymplu. A matika? Eheee. Jestli se mi nepodaří dostat se na tu první školu, pravděpodobně jsem v háji. Ale tak...snad to bude dobrý. Jo. Určitě. I větší paka se dostaly na střední.
Koho by to zajímalo, na té první škole jsem si vybrala obor knihovnické a informační služby :))

A jinak...moje ségra si myslí, že jsem se zbláznila, můj táta si myslí, že přicházím k rozumu, mojí mámě je to jedno. O čem mluvím? Poslední dobou mě začíná docela brát rock. Nechápu, proč jsem to dřív neměla ráda...spíš nesnášela, tbh. Nechcete mi poradit nějaký dobrý kapely, zpěváky, zpěvačky...cokoliv? :D Já totiž z tohohle žánru neznám téměř nic :D

Mimochodem, chtěla jsem se na něco zeptat. Jsem jediná, kdo si v duchu představuje sebe + nějakou postavu z knížky, kterou jsem zrovna posedlá? Myslím tím...že spolu třeba chodíme do školy, známe se...většinou se to stočí k tomu, že spolu začneme chodit...
Já vím, blbá otázka, asi každá fangirl to zažívá :D
A další otázka...to jsem fakt jediná, komu Butterflix přijde nudný a předvídatelný? Proč předvídatelný? Vzpomeňte si na Believix. Sirenix. Bloomix. Napadlo by vás, že budou vypadat zrovna takhle? Mě třeba ne. A pak je tu Butterflix - šaty, které vypadají jako motýlí křídla. Jak...nečekané. Hodně lidí vyzdvihuje, že Winx konečně vypadají jako opravdové víly. A to je další důvod, proč se mi to nelíbí. Protože já si Winx neoblíbila proto, že vypadaly jako opravdové víly. Zvonilka a spol. mě nikdy nebraly. No, jsem zvědavá na trailer, pak budu soudit víc. Ale přísahám vám...nedají tam Roxy a já budu řádit jak vyšinutá.
Teda...budu řádit...u psaní jedný FF, kterou mám v plánu už dlouho.
Přemýšleli jste už někdy o tom, jak by byla Roxy skvělá, kdyby se obrátila ke zlu a začala osnovat pomstu proti vílám?
Ne?
Tak si počkejte. Protože jestli se v traileru neobjeví - nebo objeví, ale jenom tak na půl milisekundy - začne na té pomstě pracovat. Aspoň v mojí FF.
Ale abych pravdu řekla, dřív než motýli se mi při jméně Butterflix vybaví spíš máslo, protože BUTTER.

Heh. Jo, a nechlubila jsem se ještě s tím, jak dopadla češtinářská olympiáda. Jsem na 10.-15. místě. Mám 20 bodů a od 1. místa mě dělily snad jen 4 body nebo co...tak mi to říkala učitelka. Naštve to, no... :D Ale stejně jsem na druhou stranu spokojená. Prý je to dost dobrý výsledek. A motivovalo mě to. To je hlavní. :)

Nekontroluju to, protože jsem na to moc líná. Sorry za všechny překlepy, nesmysly a věty, které nedávají smysl, protože jsem je ukončila v polovině a hned navázala něčím jiným :D
Your absolute idiot
eh...I meant...
Verri

Olympiáda z češtiny...

5. února 2015 v 18:24 | Verri
Jak už napovídá název článku, dneska jsem byla na okresním kole češtinářské olympiády. Ani nevím, jak jsem se tam dostala, ale ze školního kola jsem postupovala z prvního místa - skoro plný počet bodů za mluvnickou část, všech deset bodů za slohovou. (Páni, to je ale div, když píšu téměř každý den!)
No, zkrátka a dobře, okresu jsem se mohla vyhnout jenom v jediném případě, a děkuji, sebevraždu spáchat vážně nechci. Před osmou jsem přešlapovala před jednou táborskou školou a čekala na svojí...ehm...spolusoutěžící? xD Nakonec se ukázalo, že ona už byla uvnitř, tak pro mě musela dojít, protože jinak bych tam stepovala ještě teď - a ani by mi nebylo divný, že už je ta škola nějak tichá. Nějaké její kamarádky z jiné školy nás dovedly do jídelny, kde se olympiáda konala. Řeknu vám, svatá moje základka, tady bych se asi ztratila. Jeden z důvodů, proč se mi vůbec nechce jít pryč, je i ten, že v naší škole se zorientujete rychle a nemůžete se ztratit. Všechno hned najdete. (To je obrovská lež, vážení. Já třeba zjistila až letos, kde je školní kuchyňka. No co, v předchozích třech letech jsme nikdy o pracovkách vařit nešli. A kuchyně - ani kuchyňka - není zrovna místo, které bych vyhledávala. Se svými kulinářskými schopnostmi...)
Usadila jsem se ke stolu a čekala, až mi přinesou zadání. A snad ho ani nosit neměli. Učitelka mi půjčovala domů zadání nějakých starších ročníků češtinářský olympiády, abych si trochu ozkoušela, co tam asi tak bude za úkoly. Samozřejmě - doma mi to šlo a říkala jsem si, že postupu se nevyhnu. Netížilo mě to - zatím. Ten pocit typu "Do p**ele, ale mně se tam vůbec nechce!" vždycky dorazí později. (Ano, nesnáším účast v takovýhle soutěžích. A je pro mě mučení, když mě někam takhle pošlou.)
Potom...na letošní zadání civím asi stejně, jako by na něj civěl cizinec. No dobře, to asi ne. Ale některý úkoly mě docela překvapily. A myslím, že jsem tam napsala dost kravin. To vokno mi taky zrovna nepomohlo.
Výsledky jsem zatím neviděla, snad budou zítra nebo co, ale v jedné věci už jsem si jistá a jsem z toho happy: Nebudu muset jít na krajský kolo, protože nic extra jsem nepředvedla.
Nicméně z toho slohu nadšená nějak nejsem. Téma bylo "Nebojte se, my jenom strašíme" nebo tak něco. Naštěstí jsme si mohli sami vybrat, jestli chceme úvahu, popis, vypravování...vybrala jsem si úvahu. Až si jí ta porota přečte, budou se mi snažit pomoct, totiž dostat mě do blázince. Ale což. Je to za mnou. Jen jsem si naivně - tak jako vždycky - myslela, že téma bude něco ve smyslu "Setkání s oblíbenou fiktivní postavou". Tam by mi nejvíc času zabralo rozhodování, o kom psát. Zpětně se divím, že jsem nešla do starého známého vypravování...no, teď už to neovlivním.

No, školy dost. Zítra jdu naposledy, potom jsou prázdniny. A v sobotu mám svátek. Vyšlo mi to hezky - svátek, začátek prázdnin, další díl SMC :3 Jak já už se nemůžu dočkat Sailor Pluto! Hodně jsem četla, že se lidem nelíbí, jak v Crystal vypadá, ale mě připadá super. Ostatně...mě se SMC hodně líbí. Jé, o tom jsem vám slíbila článek, co? Tak jo. Jdu se na to vrhnout!

Stalkers, stalkers everywhere o.O

15. ledna 2015 v 21:30 | Verri
Kdysi dávno (v červnu) jsem semka házela koncept svojí slohovky na téma "Jak si představuju svojí budoucnost."
Čas od času se podívám, jaké byly na blogu nejčtenější články.
Pokaždý je tam tohle.
Do tyče, koho zajímá, jak si naivní magorka vysnila idylickou budoucnost? :D

Ale myslíte, že se situace změnila, když už jsem o půl roku starší? Naopak. Ještě naivnější představy. Ale já je miluju a nebudu se jich vzdávat, přestože vím, že se asi nesplní =3 Ano, asi. Co není, může být ^^
Což mi připomíná (ono to spolu ani tak moc nesouvisí, ale stejně mi to připomíná) sen, který se mi zdál asi v pondělí nebo tak nějak. Asi jste to už taky někdo zaregistroval: Strašně ráda si svoje postavy zakládám na svých oblíbených postavách z knížek, filmů, anime... Anebo jim jen drze čórnu jména, což je ještě častější. Čistě náhodou se mi stalo, že jednu postavu jsem si pojmenovala po jednom mém oblíbenci z jedné knížky, kterou jsem četla asi ve čtvrté třídě (dávné to časy...). A čistě náhodou to samé jméno měla i moje další oblíbená postava z jiné knížky, kterou jsem četla vloni. A samozřejmě, shodou dalších debilních náhod a zákonu schválnosti ta postava umřela. A já to hrozně obulela...no co, v mém headcanonu žije dál. Headcanon řeší všechno.
Jenže já jsem po ní pořád měla pojmenované OC. A plánovala jsem ho zabít taky. Le zlozvyk numero uno. *uklofne si kousek ruský zmrzliny a píše dál*
A tak se mi tuhle v noci zdál sen, kde...zkrátím to, kde mě prostě ta postava prosila, abych jejího jmenovce nezabíjela. Ano, teď se asi smějete a říkáte si, že bych se asi vážně měla léčit. A já vím, že měla, jenže se mnou nikdo nesouhlasí. Vlastně na tom snu nebylo nic extra zajímavého krom toho, že něco takového se mi zdálo poprvé. Jop. A víte, jak ten sen skončil? Slíbila jsem, že tu svojí postavu přejmenuju a zabiju jí pod novým jménem.
Divnej sen. Ale docela pěknej. Ne každou noc si popovídáte s někým, koho jste v knížce absolutně hltali...a autor se vám pak odměnil tím, že vám vašeho oblíbence zamordoval. Ach jo. Takový sny - divný, a přesto pěkný - se mi líbí a mám je ráda. Nevěřím na snáře a výklady snů, ale něčeho jsem si všimla. Když se mi zdá - řekněme třeba o nějaké knížce - můžu očekávat, že se do ní v nejbližší době zblázním. Vždycky to vyšlo. Film, knížka, seriál, klip, anime, manga, zpěvák...cokoliv.

Jop...další random kecy. Kdybych napsala Pris anebo Laru, bylo by to mnohem lepší a smysluplnější...
*odchází se učit na fyziku. er rovná se ró krát el děleno es...debilní vzorečky, fakt že jo.*
*sranda, odchází se debilně žulit nad svojí složkou "ABSOLUTNĚ NEJLEPŠÍ FANARTY".*

Další nesmysly

10. ledna 2015 v 0:25 | Verri
...protože je po půlnoci! xD

Původně jsem tohle vůbec nechtěla psát...vlastně už jsem nechtěla psát vůbec nic. Teda...chtěla, ale ne sem.
Chápete. Konec, šmitec, šlus. Beztak...jo, pořád ta samá písnička.

Měla bych být rozhodnější.

Dobře, přiznávám, zase depky, ale i kdybych je neměla, to napsané výše by bylo stejné. (Jen by to bylo trochu veselejší. Asi.) Mám tyhle úmysly...skončit a nechat blog být...už mnohem dýl.
A vy byste neměli depky, kdyby vám umřelo hodně oblíbených postav najednou? Někdy si přeju, aby některé filmy tak dokonale nekopírovaly knížku. (Což ale neplatí u Percyho. Tam by klidně mohli knížku napodobit víc. Ve dvojce mi chybí ta "morčecí" záležitost. Ale fakt bych chtěla, aby natočili i Prokletí titánů. Protože Nico...je prostě Nico <3)

No, nějak nevím, o čem bych ještě mohla psát. Btw. už jsem dočetla Hádův chrám. A teď to čekání na poslední díl. Geez. Taky to máte s knížkama tak, že je chcete dočíst, ale nechcete je dočíst, protože potom bude konec? xD Já pořád. All day, all night. A navíc ještě...tím dílem skončí celá série...asi si zítra půjdu nakoupit kapesníky do zásoby.

Tak dobrou.

Dělám si srandu, jdu si pustit svoje oblíbený díly ze 3. série Sailor Moon. Proč? Protože Outer Senshi. To mluví za všechno.

Reality is too small for a dreamer...
Verri

Happy New Year!

31. prosince 2014 v 19:11 | Verri
Jsem tu jenom na skok, hned zase musím jít :) Slavit :) :D

Tenhle rok byl super, pro mě asi vlastně jeden z nejlepších. Začala jsem znovu chodit do knihovny, pořád jsem četla, hodně jsem se zlepšila v kreslení...akorát, co se třeba kamarádství a takových věcí týče, tam je to všechno pořád stejný :D Jsem magor, ale já se asi neumím kamarádit. Jsem ráda, že aspoň pár lidí to se mnou vydrží :D
Hodně jsem se změnila. A popravdě? Jsem za to ráda. Teda zase - co se reálnýho života týče, to jsem pořád stejně blbá. Jenom vypíšu pár změn:
1. Začala jsem sledovat anime. (Sailor Moon <3 Best <3)
2. Začala jsem číst mnohem víc fantasy než holčičí románky. (Huráá.)
3. Nikdy jsem se nepovažovala tak úplně za homofoba, ale holka+holka nebo kluk+kluk mi přišlo divný. No, co jsem viděla 3. sérii Sailor Moon (Sailor Moon S), úplně jsem změnila názor, protože Haruka a Michiru jsou spolu dokonalý. (A debilní americkej dabing z nich udělal sestřenice -.-) A tak vůbec. Jak jsem si ty dvě oblíbila, nějak jsem přijala, že někteří lidé to takhle prostě mají.
4. Objevila jsem na internetu vynález jménem shippování. A v souvislosti s předchozím bodem...jednou jsem tak přemýšlela nad Winx a přišla na to, že Musa by se mi víc líbila s Tecnou než s Rivenem xD (hejty za 3...2...1...)
5. Boybandyyyy <3 Předtím jsem měla ráda jen 1D, teď už jsem závislá i na 5SOS, The Janoskians atd. :3
6. Oblíbila jsem si poněkud víc upíry.
7. Jak už jsem psala tuhle v popůlnočních nesmyslech, dřív jsem HP nenáviděla, teď je to úplně naopak :D Ale Percy Jackson je stejnak lepší ^-^
8. Dřív mě to tolik nebralo, ale teď brečím pokaždé, když v knížce umře nějaká postava. Schválně nepíšu oblíbená, protože v 90 % to tak bývá. Je to samozřejmost, na kterou už jsem si zvykla, ale stejně pokaždý bulím jako želva.
9. Co jsem dočetla Percyho, mám skoro po každé přečtené knížce knižní kocovinu. Někdy se mi i stalo, že mi realita a ta knížka úplně splynuly, protože jsem na ty události tak myslela, že mi přišlo, že se to děje. (Nejsilnější to bylo, když jsem dočetla Stínem políbenou. Než jsem se dostala do knihovny pro další díl, myslela jsem, že se z toho zblázním.)

Naah, už mě nebaví vypisovat, co je se mnou ještě jinýho :D

Tenhle rok jsem na blog trochu dlabala, já vím, a tak bych se vám chtěla omluvit. TheBelievixu teď táhne na třetí rok. Kdoví, jestli se ho dočká, protože ty moje stavy...někdy mám chuť blog zrušit, protože mě to nebaví, z Winx si dělám srandu (a když je vidím v televizi, buďto je ignoruju nebo potichu se šokovaným výrazem opustím místnost), taky mě nebaví...komentářů málo...jenže pak vidím, že někoho moje příběhy fakt baví a zase si říkám, když aspoň někdo...nemůžu jim to vzít...

V lednu jsem si začala psát seznam knížek přečtených v roce 2014. Mým cílem bylo přečíst padesát knížek - což se mi povedlo. Říkala jsem, že bych radši dosáhla stovky, to se mi nepovedlo, ale 58 je taky dost. Vlastně skoro 59, jsem v polovině Hádova chrámu.

Vloni jsem si dala taky pár předsevzetí. Tak se podívám, jak se mi povedlo splnit je.
-Naučit se psát "british" namísto "brittish": To se povedlo hned v lednu! ^-^
-Zhubnout: Typické předsevzetí, co? Hehe...no, nepřijde mi, že bych nějak zhubla, ale začala jsem pravidelně cvičit. A teď jsem to ještě zintenzivěla, cvičím skoro každý den. A máma mě má za cvoka. Ale aspoň mě konečně vidí takovou, jaká jsem, protože v žádném směru nejsem tak úplně normální :D
-Přestat se stydět, když nemám za co a všichni v okolí mi to dokazujou: To byl vtip, že jo? To jsem nemohla myslet vážně...ne, to se prostě nepovedlo.
-Začít se šprtat matiku: Budete mě mít za šprta, ale tohle vůbec nepotřebuju. Doma se na matiku vůbec neučím, stačí mi to ve škole. A známky? Skoro samý jedničky. Akorát ke konci osmičky jsem se učila, protože jsem měla známku 1-2, spíš jedničku. Nakonec jsem ji uhájila, yaay :D
-Nekoktat při němčině a snažit se vylepšit přízvuk: Němčina + mluvení = můj úhlavní nepřítel. Totéž v angličtině, když mám číst. To hrozně koktám a ten přízvuk mi vůbec nejde. Ale když máme třeba o něčem mluvit ve dvojici, ani si ty věty nepředříkávám v hlavě, řeknu je stejně přirozeně, jako bych je řekla česky.
-Nedlabat na blog, jako se mi to několik měsíců letos vedlo, a na konci roku dopsat Christmas with Lara (snad mě teď žádný Lařin fanoušek nezavraždí...): (kopíruju to z loňského posledního článku, takže tím letoškem je tady myšleno 2013 :D) Ironie...stalo se to přesně naopak. Dlabala jsem a dlabala. A když už jsem přišla, hlavně jsem pi*ovala o tom, jak jsou Winx strašný.
-Začít brát kritiku normálně a neupadat hned do hlubokých depresí: To se možná povedlo...i když o tom pořád vždycky dlouho přemýšlím.

Letos jich mám taky pár:
-Dopsat to *něco*, co píšu. Není to vůbec FF. Vlastně je to 100 % moje. Jenže takový věci často končí po první kapitole, protože nějaká část mého já prohlásí, že je to s***ka.
-Dál cvičit, protože jednou se to určitě vyplatí.
-Začít se učit na příjmačky.
-Až budu na střední, zkusit víc zapadnout do kolektivu. Tady se mi to moc nepovedlo, přestože mám svoje spolužáky ráda.
-Začít si šetřit na dovolenou v Řecku. Chceme letět jenom s babičkou. Je jedno o jakých letních prázdninách, ale někdy brzy. Babička totiž byla letos na dovolené v Bulharsku s tetou a strejdou, letěli letadlem a má teď nějakou cestovní horečku či co :D A když jsem řekla, že bych chtěla do Řecka, do Athén, prostě na památky, babička se toho chytila, že bychom mohly spolu.
-*inspiration off* Už mě nic nenapadá :D

Tak teda - jo, konečně už nebudu mlít o sobě, volejte sláva - vám přeju šťastný nový rok 2015. Snad budete šťastní, zdraví atd., prostě vám chci popřát to, co se přeje obvykle :D Jestli píšete, přeju hodně dobrých napsaných příběhů, jestli sportujete, přeju hodně úspěchů, jestli kreslíte, přeju hodně hezkých obrázků...a jestli se vám zdálo, že tenhle rok byl mizerný, tak ať ten nový máte mnohem lepší :))

A nepřežeňte to dneska s alkoholem.Ještě jednou: Šťastný nový rok!

Popůlnoční nesmysly číslo 8674521

29. prosince 2014 v 1:38 | Verri
Tohle se pomalu stává pravidelnou rubrikou, ne? xD No dobře, do pravidelnosti to má ještě daleko, ale stejně...

Takže jo, co jsem vám vlastně chtěla? Jo, takový menší (větší) dovětek k tomu, co jsem psala předtím. A další kecy.

Winx v češtině se nedají.
V angličtině celkem jo, tam mi ale vadí způsob, jak se vyjadřují. (na všechno mají "Sweet!" a podobný věci.)
Šestá série je o něco lepší než pátá, ale pořád nic moc.Nechci zase školu, ale chci 17. 1., protože bude 1. díl 2. série SMC (moment...o tom jsem vůbec nemluvila, ale nevermind.)

Hanubiss dobře odhadla, že stará známá depka přišla na návštěvu (zase -.-). Jsem naštvaná, protože teď *něco* píšu a ono to nejde úplně podle mých představ. Znáte to, když v hlavě vidíte nějakou epickou situaci, ale nejde vám vůbec napsat? Nebo ještě horší, vidíte v hlavě nějakou luxusně znějící větu, ale na papír (nebo do psacího programu) ji nedostanete? Jo, přesně tenhle problém mě potkal. A zrovna u toho *něčeho*. Nemá to ještě ani jméno, ale ten nápad a všechno okolo toho se mi líbí. Jen mi ten úplně nejpůvodnější plán hodně připomínal Hunger Games smíchaný s Vampýrskou akademií :D
Plus pak mě ještě deptají další věci, ale o tom se tu nebudu moc rozepisovat.Jak jsem psala asi před čtrnácti dny, k narozeninám jsem dostala The Sims 4. Ta hra mě hrozně baví, ale asi nejvíc nadšená jsem z rychlého ukládání a načítání. Co mě ale fakt štve, jsou nezapamatovatelný cheaty. Nutí mě to hrát poctivě xDNějakou "rekapitulaci" roku nebo ohled za rokem 2014 nebo nevím-jak-tomu-říct mám v plánu až na středu nebo úterý, ale jednu věc - a o té asi budu mluvit už napořád, protože jsem debil debilní a fakt nechápu, jak jsem si mohla myslet něco jinýho - řeknu už teď. Pamatujete, jak jsem skoro celé dva roky blogování řvala, že Harry Potter je hrozná kravina a tak?Mno...v únoru (nebo březnu, to si nepamatuju) jsem si půjčila knížku z knihovny, přišla na to, že to tak hrozný není a ze zvědavosti jsem si půjčila další díl. Taky fajn a zvědavost rostla. Pak jsem si nějakou dobu půjčovala jiný knížky, ale po prázdninách jsem to dočetla. Paráda! Z "hrozný kraviny" se stalo "hrozně super". Jednou mě viděla spolužačka ve škole, jak si to čtu, a zeptala se mě, který díl se mi nejvíc líbí zfilmovaný. Ehe. Hehe. Hehehe. ^^' To bylo někdy v říjnu. V té době jsem ještě neviděla ani jeden. V duchu jsem si slíbila, že si je co nejdřív pustím. Jenže na konci října se se mnou Bramborus (le můj notebook) přestal kamarádit, nahodil modrý oblek a odmítal se spustit jinak než v nouzáku. Nakonec se ukázalo, že měl nějakou virózu. No, ale já byla první polovinu listopadu bez notebooku. Aspoň se ukázalo, že nejsem závislá, protože jinak by se už určitě začaly ukazovat abstinenční příznaky...tak se tomu říká, že jo? xDAle vrátím se k tématu...když jsem měla ntb zpátky, každý víkend jsem si říkala: Tak, a teď už si to pustím. A pustila? Nee. To až teď o prázdninách. Dneska jsem se dívala na 3. díl a zítra (nebo vlastně dneska - je přece po půlnoci!) si pustím 4. Jaké mám zatím dojmy?PROČ A JAK JSEM SI MOHLA MYSLET, ŽE JE TO KRAVINA? XD(Sorry za capslock, ale ani ten nedokáže vyjádřit, jak moc si myslím, že jsem blbá.)Mamka se v tomhle se mnou totálně rozchází, ale ona vůbec má špatný mínění o všem, co čtu. Nedávno řekla, že ty dnešní knížky a filmy pro děti a puberťáky jsou divný. Že tam všichni všem vyhrožujou smrtí, pořád někdo umírá, všichni jsou ve smrtelném nebezpečí, je to strašně depresivní...řekla jsem jí, že to není pravda, ale hned jsem si vzpomněla, kolik mých oblíbených postav umřelo v knížkách, které jsem přečetla za tenhle rok. Proč to vždycky musí být moje oblíbený postavy?
A ještě se vám k něčemu přiznám...příští týden máme odevzdávat čtenářský deník a já do něj za celý pololetí nenapsala ani čárku. Povinná četba mě taaak nebaví. Kdyby nám učitelka dala přečíst Twilight, přečtu ho stokrát radši. Viděla jsem jen jeden díl a měla jsem z něj takové dost smíšené pocity...spíš negativní...moc se mi to nelíbilo.

Musím se ještě pochválit...když jsem dneska koukala na HP 3, snědla jsem "jen" půlku čokolády. Sama nevím, co se mnou je, normálně bych ji měla celou zhltnutou během první poloviny filmu...

Už nevím, o čem bych ještě mohla psát...tak dobrou noc. Taky to dneska balím.

Přiznání

28. prosince 2014 v 15:03 | Verri
Mám napsanou asi tak polovinu první kapitoly druhé série LS.

Dál se nemůžu dokopat.

Pustila jsem si na primaplay jeden díl ze šesté série česky. Nedá se to. Hned jsem to vypnula.

Pak jsem si ten samý díl pustila anglicky. Taky se to nedalo.

Z toho vyplývá jediné. Ten seriál se už nedá.

Zvládám první čtyři série, ale dál už nic.

Blog mě přestává bavit.

Navíc proč psát blog o Winx, když už je to pro mě fakt jen "seriál, kterej jsem jako malá milovala".

Dobře, milovala jsem ho do svých třinácti let.

(Proč dělám takový mezery? xD)

Dobře, dobře, máte pravdu, seriál mě už fakt nebere.

Ale fandom a vytváření Winx OCs mě baví.

Tak mě napadá...

Hm...

...

Moje oslava narozenin

14. prosince 2014 v 15:52 | Verri
Ciaoooo!

Včera jsem měla oslavu patnáctin. Sice mi patnáct bude až 22. prosince, ale slavili jsme to už teď, protože těsně před Vánoci se to mamce nehodí. Nedivím se jí. I kdybych svoje obě levé ruce přiložila k dílu více než obvykle, nestíhala by.
Užila jsem si to. Ani nevíte, jak jsem si to užila, a jak jsem happy, že je mi (dobře - že mi za týden bude) patnáct. Ještě než dorazili hosté (le moje rodinka :D), stihla jsem se se ségrou pohádat. Řekla jsem totiž, že jsem ráda, že jsem to ještě stihla do dětí narozených v devadesátých letech (1999 :3), a jí to hrozně dopálilo, protože ona je ročník 2004. A pokaždé, když jsem procházela kolem rodičů, mi v hlavě začala hrát písnička I Love It. You're from the 70's, but i'm the 90's bitch... xD
Potom už přijeli babička s dědou, o chvíli později druzí prarodiče, prababička, teta se strejdou, bratranec a sestřenice. S dárky se všichni trefili.
Možná tu teď budu méně a přibude přednastavených článků. Dostala jsem všechny díly Vampýrské Akademie, takže už nebudu muset v knihovně přemýšlet o tom, jak bych je mohla ukrást. Dobře, dělám si srandu, na to vůbec nemyslím. Ale chtěla jsem ty knížky mít doma. Až dočtu knížku, co mám půjčenou, dám se do re-readingu VA.
Taky jsem dostala The Sims 4. To mi sežere hodně času, protože jsem tím naprosto unešená a baví mě to víc, než jsem čekala. Jede to mnohem lépe než trojka, načítá se to rychle a grafika se mi docela líbí. Těším se na dodatky a další aktualizace. Docela chápu, že tam dali zase (hloupý) načítací obrazovky mezi pozemky, protože to aspoň šlape a ani jednou mi to zatím nevyhodilo hlášku "Program přestal pracovat". Když jsem prvně zapla TS3, ani ne po deseti minutách mi to spadlo xD Teď po přeinstalaci mi trojka moc nepadá, ale předtím se mi třeba stalo, že mi ta hra přehrála notebook a ten se celý vypnul xD
Dál jsem dostala nový pastelky. Žádný dětský, nekvalitní nebo sadu, která je pro ty, kteří až tak moc nekreslí. Už jsem je vyzkoušela, kreslí se s nimi parádně, hezky se s nimi stínuje a asi vás budu spamovat obrázkama kreslenýma rukou :D Ty pastelky jsou kohinoorský (nevím, jak se to píše :D), takže tam je docela jasný, že to je kvalita.
Potom jsem dostala ještě nový penál, svetr, šálu se sobíkama :3, nějakou čokoládu a hrozně hezkej prstýnek. Příští týden dostanu dárky ještě od rodičů. A potom Vánoce :3

Jo, a jen tak mimochodem...tohle píšu jenom proto, abych oddálila překontrolování první ze tří kapitol, u kterých jsem se musela zastavit a vybrečet se. Pokaždé jsem mučení svých postav přešla bez slz, ale teď... :D

Mini omluva a I'm sooo happyyyy!

12. prosince 2014 v 18:01 | Verri
._. divný teenagerovský hormony způsobující takové vyjadřování (jako třeba v tomhle nadpisu) si člověk nevybírá ._.

Omlouvám se za včerejšek. Sice mě štve dost, že komentáře nejsou, ale mohla jsem to říct líp a vyvarovat se tomu "Mám v plánu něco super a to sem rozhodně dávat nebudu, i kdybych se každý den do blogu nemohla přihlásit, protože bych měla 3 miliony komentářů na každém článku". Asi jsem byla prostě naštvaná kvůli tý dementní básničce, plus pár písemek, plus zrušili lyžák do Itálie. Na ten já sice nejedu, ale vloni bylo super, že jsme měli poslední týden před Vánoci takový volnější, protože nás dost chybělo a měli jsme hodně suplování (a ta učitelka nás většinou nechávala, ať si děláme, co sami uznáme za vhodné). A plus k tomu všemu, mám nejdebilnější nemoc ze všech nemocí. Ne, nemluvím o ebole nebo něčem na ten způsob. Přepadla mě prachobyčejná rýma. Mám docela dobrou imunitu, pořádně nemocná jsem byla naposledy ve třetí třídě, ale rýma mě dokáže vykolejit. Asi jsem v tomhle ohledu chlap.

A proč jsem teda tak strašně happy? V pondělí jsme psali písemku z fyziky na Ohmův zákon. Elekřina je fajn, ale nesnáším ji ve fyzice. Ale o tom když tak jindy. O té písemce nikdo ze třídy nevěděl, všichni jsme byli překvapení. Čekala jsem tak trojku, měla jsem tam problém s nějakýma převodama (to je tak, když nevíte, jestli je kilo sto nebo tisíc a tak jenom odhadujete :D), ale nakonec...jedničkaaa!
Minulý - teda aspoň myslím, že minulý - týden jsme psali olympiádu z češtiny. Do dalšího kola se mi moc postupovat nechtělo, ale říkala jsem si, proč ne, možná mi to pomůže u příjmaček. Učitelka mi to říkala už dneska při literatuře, že postupuju, a tam jsem to vzala normálně. Pořádnou radost jsem měla až ve chvíli, kdy jsem šla dole kolem nástěnky a viděla, že mám nejvíc bodů ze všech (psaly jen osmičky a devítky). Možná neumím odbít přes síť, možná nevyšplhám, možná jsem nikdy nereprezentovala školu na nějaké sportovní události, ale...slovo je moje síla, muhehehe >:D (Jop, já vím, mluvený zrovna moc ne, ale whateveeer.) Akorát teda ten sloh, watafak? Tak nějak jsem očekávala, že to bude nějaké typické téma slohovek, a nemýlila jsem se. Doufám, že sloh na téma "Pohled z okna" už nikdy psát nebudu. Naštěstí to ráno zrovna nasněžilo, a tak jsem psala o tom, jak čumím z okna a jsem happy, že sněží. Stručně řečeno. Děsná kravina. Ale být to téma "Moje oblíbená fiktivní postava", tak se za celou tu hodinu nerozhodnu, jestli mám popisovat nějakou holku (nejspíš bych se rozhodovala mezi Rose, Annabeth, Stevie Rae a Sailorkama) nebo nějakýho sexouše (tady bych měla výběr užší, ale o to těžší...Chaluhový mozeček nebo Dimitrij? I love 'em both xD)... ^^'
A co ta básnička? Nakonec jsem to zvládla, akorát jsem měla vokno při třetí sloce. To ale nelepší můj vztah k poezii a recitování. Nechápejte mě špatně, básničky mi nevadí, ale recitace ano, aspoň pokud musím recitovat já.
Jak jsem už zmínila předtím, píšeme hrozně písemek. Včera jsme psali z matiky. Bylo to docela jednoduchý, rovnice a lomený výrazy mi jednak jdou a jednak je počítám ráda (stává se ze mě šprt, deal with it), ale stačilo něco málo a zpanikařila jsem...a ve zkoušce spočítala, že 12:3=3. Bylo mi to divný, stejnej příklad i se stejným výsledkem jsme už počítali dřív do sešitu, tak proč mi teda ta debilní zkouška nevychází? Podobné to bylo i u dalšího příkladu, ale nakonec jsem stejně dostala jedničku. Nic jsem neškrtala. Ty rovnice byly s neznámou ve jmenovateli a u těch když udělám chybu, je to z 90 % vždycky ve zkoušce. Teď bereme už asi dva týdny soustavy rovnic o dvou neznámých...pohoda, jen mě s*rou zkoušky :D

Ale taky jsem happy proto, že zítra mám narozeninovou oslavu, příští týden v pátek se už neučíme, v sobotu je další díl Sailor Moon Crystal, hned to další pondělí je mi konečně patnáct a začínají prázdniny a potom ve středu konečně Štědrý den ^-^ Těším se na to už jenom proto, že Štědrý den je prostě Štědrý den. Miluju tu atmosféru.

Dost keců a vychloubání, jdu překontrolovat další díl LS a hodit vám ho sem c: Už teď doufám, že mě nezabijete za to, co tam provedu Rei...ale ono se to tak hezky vyrovná s tím dobrým, co se v tom dílu stane...to víte, moje postavy nikdy nemůžou být šťastné dlouho a...no, přečtěte si to pak sami :D

Ach jo...

11. prosince 2014 v 17:37 | Verri
Lidi, vy fakt víte, jak mě deprimovat a hlavně vytočit. Chodím sem každý den, aktualizuju stránku jak divá...a žádný komentáře, přitom toplist i počítadlo blogu hlásí, že někdo sem přišel. V jednu chvíli bylo na blogu online dokonce 6 lidí. Halooo?
Pak se podívám na blog, který ani nedává zdroje, všechno - dobrá, abych nehanila, téměř všechno - kopíruje odjinud a pak si vychvaluje návštěvnost. A já - snažím se být poctivá, dělat si všechno sama, a nikoho to nezajímá. Pro dobrotu na žebrotu. Tahle lidová moudrost nelže.

Mám svoje ne-winx, lépe řečeno absolutně nefanouškovský projekty, 100 % moje nápady a výmysly, které by mohly spatřit světlo světa, když si dám záležet, ale blog asi nebude to správný místo, jak tak koukám. Nebudu vám dělat naděje, to bych sem nedala ani za nic, i kdyby teď moje pýcha netrpěla tím, že měsíce slávy ve Winx světě už má blog za sebou. Když něco, objeví se to jinde. A jestli ne...no, tak to světlo světa nespatří vůbec, a je to. Jednoduché.

Všechno, o co žádám, je malý, miniaturní feedback, aspoň komentář. Dankeschön.

*odchází se učit básničku, protože zejtra je recitace a ona je třetí v seznamu...f.ck*
 
 

Reklama

Flag Counter
FLAGcounter od 15.11.2013