na Blog.cz

Ahoj :)

Já vím, že jsem vám sem nedala další kapitolu, ale ta teď nebude, chci si napsat ještě pár dílů dopředu. Nepřišla jsem se sem nějak omlouvat a vymlouvat, spíš mě něco (jak už vyplývá z názvu) napadlo.

Před nedávnem jsem si odebrala z Facebooku téměř všechny lidi, které znám přes internet. Nevím, proč jsem to udělala. Nad vším se rozmýšlím dlouho, ale někdy mám prostě stavy, kdy neváhám a jsem schopná udělat jakoukoliv kravinu. Nicméně mě napadlo...co kdybych si založila další Facebook, kam bych nedávala žádné osobní věci a tak, ale byl by čistě jenom pro komunikaci s lidma, které v reálu neznám? Asi bych se pojmenovala Verri *insert fake surname here*, logicky. Nevím, no, je to jen takový nápad. Nechce se mi moc dávat věci, co mají co dočinění s blogem nebo deviantartem, na můj osobní facebook, jenomže někdy se to ani na stránku blogu nehodí. No, to je fuk. Jen jsem vám ten nápad chtěla sdělit. :D Ještě nad tím budu přemýšlet. Na jednu stranu mi to přijde zbytečný, na druhou stranu mi to po takové menší *ehm* přednášce od rodičů přijde docela fajn. Uvidíme.

P.S. Amber, už pracuju na tom příběhu do soutěže. Že mi to ale trvalo, co? xD

Teoreticky bych to ještě psát neměla. Ještě pořád jsem se nenaučila na fyziku. Ale to je fuk, vrhnu se na to potom ^-^

Fantasy / Akční / Mysteriózní

USA, 2014, 105 min

Zdroj: csfd.cz

Viděno: anglicky s českými titulky

V minulosti už jsem několikrát affs/SB zrušila a znovu zavedla, tak proč si to nezopakovat ještě jednou? :D

Pokud chcete být affs, stačí jen vyplnit tohle:

1) Přezdívka

2) Blog

3) Proč chceš být affs?

Pravidlo je jenom jedno: Chápu, že třeba kvůli škole se na blog nedostanete, proto nechci nastavovat žádné "pokud dvakrát týdně nebudeš komentovat, vymažu tě". Ačkoliv jestli na blog přidáváte, ale ke mně nepřijdete, asi to je trochu...blbý :)

Ne bio jako bio potraviny, ale bio jako biography, neboli nějaké info o Rei, mojí hlavní OC. Už zase porušuju, co jsem slíbila, ale to je jedno, s tímhle nepřijde konec světa (aspoň doufám). Jenom připomínám, Rei byla Ronnie, ale prošla si spoustou změn. No, zas takovou spoustou ne, ale to je jedno :D A ano, taky trpím tím zlozvykem, že si hlavní postavy zakládám na sobě. Přestože původní Rei neboli Ronnie se mnou měla společného víc, tady pár rysů určitě najdete taky.

Nešálí vás zrak. Konečně jsem se k tomu odhodlala. A myslím, že jste ale všichni viděli, že se k tomu schyluje. (Klid, já z toho zase dělám jen strašně velký drama ._.)

Dneska se sice objevil obrázek Bloomina Butterflyixu či jak se to bude jmenovat a stejně tak jsem si našla i přesnější popis sedmé série. Vypadá to luxusně, ale to vypadaly i pátá a šestá série, přitom nakonec to žádná sláva nebyla. A já už mám plný zuby naivního "třeba už to konečně bude lepší". Na sedmou sérii si počkám, na to jsem moc zvědavá, než abych to nechala plavat. Ale jinak...puff. Nějak se to moje nadšení vytratilo. Dřív jsem šílela nad novými obrázky, chtěla jsem vědět, jak to bude dál, zuřila, když Nick US neodvysílal nový díl...teď? Už je mi tak nějak jedno, co se stane. Možná to bude proto, že dneska jsem posedlá něčím jiným - víme čím, pokud ne, stačí mrknout do menu a hned vás ty dvě věci trknou. Asi tak. Anebo jsem z toho prostě vyrostla. To je jedno. Je s zkrátka tím konec.

Možná vás teď napadá, jak to bude s těmi příběhy, které jsem vám minulý týden vypsala? Nenapíšu všechny, jen některé. Vlastně spíš jen budu dopisovat. Dopíšu Rei, WoO, přepíšu Laru (protože bych se ráno neprobudila živá, kdybych vám řekla, že jí psát nebudu :D), možná napíšu Sailor Winx (protože to chci zase strašně moc psát já). Poslední dobou ale radši píšu úplně jiné věci...tušíte správně, fanfikce to nejsou.

Jo, ale co se PJ týče, tak tam všechno zůstává stejný. DoA chci psát strašně moc, i kdyby to měla být absolutní kravina.

Co teda s blogem? No, jak už jsem psala, ty příběhy dříve nebo později všechny napíšu, ale myslím, že to mi ještě pár měsíců zabere. Potom bych taky docela mohla hnout s těmi recenzemi a tak. Chtěla jsem psát jednodílné povídky - páni, že jsem jich ale napsala hodně, co? :D

Všechno jednou končí, ale konec může být i novým začátkem. A znáte mě, měním svoje názory rychleji než ponožky. Třeba nakonec nebude tak hrozně.A ještě jeden menší update - příběh s Rei přejmenovávám na Luciakademia Stories, protože to bude líp sedět k dalšímu pokračování. A k dalšímu a k dalšímu. Další díl teda bude mít nový logo. (Pokud opět nezapomenu ._. :D)

Hádejte, na co jsem zapomněla? Správně. V neděli mi to nesecvaklo a včera jsem se ani na počítač nedostala.

Přesně dle očekávání mi sestřina oslava zlepšila náladu. Dlouho do noci jsme si s bratrancem a sestřenicí vyprávěli strašidelné příběhy a sny, které se nám zdály. Předtím jsme natáčeli tak trochu crazy videa, dělali kraviny na balkóně ("Seber bobky, seber bobky!" xD) a tak různě. Sice jsem ještě ten svůj problém s mojí paranoiou, že se to nikomu nebude líbit, nevyřešila, ale tak...budu to muset risknout, no. Nesnáším svojí povahu.

Včera odpoledne, než oslava začala, jsem dočetla VA 4. Konec mě naštval, protože byl moc otevřenej a já chci vědět, co bude dál (není výzva, abyste mi psali, co se tam stane :D), tak jsem se rychle šla podívat na stránky knihovny, jestli mají tady na pobočce další díl. Naštěstí jo, tak tam hned v úterý po odpoledce musím jít. Je zajímavé, jak se mi to ze začátku vůbec nelíbilo, a teď to naopak hrozně žeru. Přistihla jsem se, že o tom, jak to bude pokračovat, uvažuju, jako kdyby se to dělo doopravdy. Takže tak. Jen tak mimochodem, nekreslím teď nic jiného, než upíry a ano, jsem tím posedlá. (Posedlá upíry, sovami, oceánem, modrou barvou, psaním, chemií, mytologií...ježišmarjá, zabte to, než to naklade vajíčka! xD)

Jinak...píše se mi teď trochu líp, ale to, že na chvíli nebudu psát FFky, zůstává. U RA mám ještě asi pět dílů napsaných, tak je sem během několika dalších týdnů dám.

Omlouvám se.

Co jsem dopsala článek o druhých narozeninách blogu, nemůžu vůbec nic sesmolit. Absolutně nic. Jenom čučím na poloprázdnou stránku ve Wordu a přemýšlím, co a jak. Leze to ze mě jak z chlupatý deky. Já to znám, je to jen jedna z mých dalších nálad, tenhle stav se dostaví vždycky tak jednou za měsíc. Jenže mě to tentokrát donutilo zamyslet se. Všechna energie, kterou věnuju psaní, jde na fanfikce. Není potom divu, že mi moje "stoprocentní" příběhy jdou psát hůř. Ještě jednou se teda chci omluvit, ale od psaní FFek si chci dát na chvíli pauzu. Od celého toho tyjátru s OCs celkově. (Tý jo, nikdy bych nevěřila, že něco takovýho napíšu. Miluju tvoření OCs.) Chtěla bych se víc věnovat úplně vlastní tvorbě. Chtěla bych. Uvidíme, jak mi to půjde, když se mi teď špatně píše. Ale pořád se snažím, tak snad se mi to podaří překonat.

A taky bych se chtěla zeptat...líbí se vám způsob, kterým píšu? Změnili byste na něm něco? Vidíte tam nějakou chybu, kterou neustále opakuju, nebo naopak se vám něco strašně moc líbí? Nějaké rady a tak?

Vím, že tímhle vás otravuju pořád. Neustále samé "tohle jsem mohla napsat lépe", "vůbec se mi to nelíbí", "můj styl je příšernej", "tenhle díl je slabší"...jenže já jsem fakt nejistá. Už několikrát jsem si vyslechla radu, že bych to měla dát přečíst někomu v rodině, jenže toho se právě hrozně bojím. Stydím se. Oni si myslí, že píšu skvěle. Podle toho, co viděli, se jim ani nedivím. Na kroužku, kde píšeme školní časopis, mě učitelka chválí skoro každou hodinu, z téměř všech slohovek mám jedničku, dokonce i ty dva příběhy, co jsem rodičům napsala k Vánocům, se líbily. Bojím se, že kdybych jim dala přečíst něco delšího, zklamala bych je, protože to není dost dobré. Navíc fantasy, které píšu u nás...jak bych to řekla? Není moc oblíbené. Těžko se mi to vysvětluje. Holt jsem zakomplexovaná, já vím, a až moc se stydím. Mám v sobě nějaký blok, přes který se nedokážu dostat. A jsem perfekcionistka. A kozoroh. To fakt není dobrá kombinace. Tím nechci říct, že se bojím kritiky - vždycky se najde někdo, komu se to líbit nebude. S tím počítám. Jenom mám problém dát to přečíst někomu, koho znám. Jo, internet, to je něco jiného. Ach jo, já vážně neumím vysvětlovat.

Takže abych to celé zopakovala a zestručnila - zase o sobě pochybuju, dávám si pauzu od psaní FF, špatně se mi píše...a je mi to hrozně líto. Proč mám zase tuhle náladu, to možná trochu tuším, ale ono se to motá ještě s dalšími důvody a to bych zabíhala moc do soukromí.

No, snad se ale zmůžu a napíšu něco Amber do té soutěže. Koneckonců jsem to slíbila a času mám požehnaně.

Takže tak. Myslím, že asi na chvíli zase uteču do knížky anebo půjdu spát. Obojí je fajn, protože teď se mi zdají docela zajímavé a živé sny. No vida, asi jsem přišla na hlavní důvod, proč mi nejde psát - protože většina fantazie jde na ty sny. Na druhou stranu, nemůžu si stěžovat.

Fakt se omlouvám, že jsem zase napsala tak depkoidní článek, ale musela jsem to ze sebe dostat. A když se nemůžu někomu vypovídat - šup s tím sem, aspoň něco. Zítra mi snad bude líp, ségra má narozeniny a už se hrozně těším na sestřenici a bratrance :)

A je to tady!

Blog dnes slaví druhé narozeniny. Byl to takový můj cíl. Když jsem v sedmé třídě tenhle blog zakládala, věděla jsem, že za dva roky mi bude skoro patnáct a tudíž se taky klidně může stát, že Winx už mít ráda nebudu. Řekla jsem si, že tenhle blog dřív než za dva roky neopustím, což se podařilo a já zjistila, že jsem tak trochu jasnovidec. Winx mám pořád ráda, holt je to pro mě tak trochu klasika, se kterou jsem vyrostla, a prostě je těžký nechat to jen tak jít. Jenže už pro mě nejsou nejlepší. Ze seriálů mám radši Sailor Moon a PLL a klidně bych k tomu mohla započítat i TVD, jenže tam jsem se nějak sekla už v první sérii xD A knížky...myslím, že všichni víme, co teď strašně žeru (upřímně knížky Winx se mi nelíbily nikdy) - Percy Jackson, Bohové Olympu, Škola Noci, Vampýrská Akademie, Harry Potter...

Vím, že jsem se dost změnila za tu dobu, co tenhle blog mám. Změnila a snad i zlepšila, alespoň co se psaní týče. Úplně na začátku jsem neuměla psát odstavce. Když jsem je pochopila, dělala mi problém "omáčka" okolo, většina kapitol byla jenom o přímých řečích. Myslím, že hlavně proto se moje kapitoly pořád protahují. Protože pořád přidávám víc a víc omáčky! :D Za tenhle pojem jen tak mimochodem vděčím svojí češtinářce, která to jednou tak nazvala před slohovkou...a mně to zůstalo. ^^

Docela si tleskám, že jsem ty dva roky se svojí psychikou zvládla. Jsem takový ten člověk, kterého všechno vyvede z míry. No a samozřejmě, že takové události se děly i na blogu. S nějakými hejty člověk počítat musí, i když některé byly opravdu hnusné. Teď už jsem si ale docela zvykla, že se to čas od času objeví, a dost často se jim spíš zasměju, než abych brečela nebo měla zkaženou náladu. Obzvláště u připomínek k tomu, že shippuju MusaxTecna, jsem se zasmála asi nejvíc. Jedna holčina mi do zpráv na Facebooku napsala, že "jsem velice zkažená a měla bych se léčit".

Nebylo to ale jenom o hejtech. Mezi ty špatné věci můžu zařadit i to, jak mi jedna holka - někteří asi budeme vědět, která - kopírovala příběh s tím, že jen lehce změnila události a jména. Už ani nevím, jak to dopadlo, jen jsem jí napsala, aby s tím přestala, a dál jsem to neřešila. Ale naštvalo mě to a od té doby si na tyhle věci dávám víc pozor. Nebo se přinejmenším snažím.

Co dál? Pořád píšu a psát budu. Baví mě teď číst/sledovat hrozně moc věcí. Zůstanu u fanfikcí k Winx, protože ty mě baví. Musím taky napsat pořádnou FF k Percymu. Ta challenge se tak úplně za "pořádnou FF" považovat nedá. Dál mám taky pár OCs k Sailor Moon a už mám i nápady, jaký by mohly mít příběh, takže se k tomu možná taky dostanu. Přes řeckou mytologii a holčičí seriály se dostáváme k upírům. O těch bych ráda něco psala, jenže mi z nich slušně hrabe. Třeba minulý týden jsem se probudila někdy v noci a připadalo mi, že mi někdo dýchá na krk (dokážu být pěkně paranoidní ._.). Můj první nápad, co by to mohlo být? "Sakra, upír, hlavně se nesmím hýbat!"

Anebo můj sen v sobotu v noci. O ten se s vámi taky musím podělit. Jak už jsem několikrát zmínila, minulý týden jsem dočetla třetí díl Vampýrské akademie. No...v sobotu se mi o tom zdál hrozně živý sen. Seděli jsme ve škole v učebně fyziky a zrovna jsme probírali radioaktivitu (kterou mimochodem teď bereme doopravdy a docela mě baví). Nikomu nepřišlo divné, že se učíme v noci. Proč ne, že jo, je úplně běžné chodit do školy v noci, né? Najednou se rozletěly dveře. Jak to souvisí s VA? Protože naší školu napadli Strigojové! Proměnili celou naší třídu včetně učitelky na fyziku a vzali nás do nějakého velkého zámku. Tam jsem se probudila. Škoda, tenhle sen se mi líbil. Divné sny se mi zdají často, ale nejsou hnusný, naopak. Často se mi i líbí. Možná jsem naivní, ale věřím tomu, že je to proto, že mám u postele lapač snů. Ale poučení pro vás? Nikdy nečtěte více než 250 stránek VA naráz, nebo se z toho zblázníte tak jako já.

No, to jsem maličko odbočila. Tenhle článek měl být spíš o tom, jak jsem za ty dva roky ráda a co plánuju, a mezitím tady melu zas o sobě. Jo, jsem za ty dva roky ráda, a dost. Pro mě jako tvora velice nespolečenského byla zábava psát a dělat grafiku na blog. Potkala jsem spoustu skvělých lidí. Spousta už jich taky odešla. Z těch lidí, díky kterým jsem blogovat začala, už tu není nikdo. Je to škoda, protože už tu asi nikdy nebude taková atmosféra, jako byla předtím. Tím ale nechci říct, že nově příchozí jsou špatní. Jenom už je to tak nějak jiné... :)

Ale vy jste asi zvědaví na ty nápady na příběhy, co? Tak všechno nejlepší, blogu, a doufám, že mi vydržíš ještě aspoň rok!

Další kapitola...co se psaní týče, teď jsem u osmé kapitoly. To znamená, že nejméně do konce října pauza nebude, protože něco určitě do té doby napsat stihnu. Vlastně si myslím, že to tak do konce září dopíšu úplně a vrhnu se na další pokračování. Rozvrhla jsem si to tak, že mi nejspíš bude úplně stačit jen čtrnáct/třináct kapitol. No, to je jedno, užijte si to x)

VEŠLO SE MI TO DO JEDNOHO ČLÁNKU! POTLESK PRO MĚ! XDDD