A je to tady!
Blog dnes slaví druhé narozeniny. Byl to takový můj cíl. Když jsem v sedmé třídě tenhle blog zakládala, věděla jsem, že za dva roky mi bude skoro patnáct a tudíž se taky klidně může stát, že Winx už mít ráda nebudu. Řekla jsem si, že tenhle blog dřív než za dva roky neopustím, což se podařilo a já zjistila, že jsem tak trochu jasnovidec. Winx mám pořád ráda, holt je to pro mě tak trochu klasika, se kterou jsem vyrostla, a prostě je těžký nechat to jen tak jít. Jenže už pro mě nejsou nejlepší. Ze seriálů mám radši Sailor Moon a PLL a klidně bych k tomu mohla započítat i TVD, jenže tam jsem se nějak sekla už v první sérii xD A knížky...myslím, že všichni víme, co teď strašně žeru (upřímně knížky Winx se mi nelíbily nikdy) - Percy Jackson, Bohové Olympu, Škola Noci, Vampýrská Akademie, Harry Potter...
Vím, že jsem se dost změnila za tu dobu, co tenhle blog mám. Změnila a snad i zlepšila, alespoň co se psaní týče. Úplně na začátku jsem neuměla psát odstavce. Když jsem je pochopila, dělala mi problém "omáčka" okolo, většina kapitol byla jenom o přímých řečích. Myslím, že hlavně proto se moje kapitoly pořád protahují. Protože pořád přidávám víc a víc omáčky! :D Za tenhle pojem jen tak mimochodem vděčím svojí češtinářce, která to jednou tak nazvala před slohovkou...a mně to zůstalo. ^^
Docela si tleskám, že jsem ty dva roky se svojí psychikou zvládla. Jsem takový ten člověk, kterého všechno vyvede z míry. No a samozřejmě, že takové události se děly i na blogu. S nějakými hejty člověk počítat musí, i když některé byly opravdu hnusné. Teď už jsem si ale docela zvykla, že se to čas od času objeví, a dost často se jim spíš zasměju, než abych brečela nebo měla zkaženou náladu. Obzvláště u připomínek k tomu, že shippuju MusaxTecna, jsem se zasmála asi nejvíc. Jedna holčina mi do zpráv na Facebooku napsala, že "jsem velice zkažená a měla bych se léčit".
Nebylo to ale jenom o hejtech. Mezi ty špatné věci můžu zařadit i to, jak mi jedna holka - někteří asi budeme vědět, která - kopírovala příběh s tím, že jen lehce změnila události a jména. Už ani nevím, jak to dopadlo, jen jsem jí napsala, aby s tím přestala, a dál jsem to neřešila. Ale naštvalo mě to a od té doby si na tyhle věci dávám víc pozor. Nebo se přinejmenším snažím.
Co dál? Pořád píšu a psát budu. Baví mě teď číst/sledovat hrozně moc věcí. Zůstanu u fanfikcí k Winx, protože ty mě baví. Musím taky napsat pořádnou FF k Percymu. Ta challenge se tak úplně za "pořádnou FF" považovat nedá. Dál mám taky pár OCs k Sailor Moon a už mám i nápady, jaký by mohly mít příběh, takže se k tomu možná taky dostanu. Přes řeckou mytologii a holčičí seriály se dostáváme k upírům. O těch bych ráda něco psala, jenže mi z nich slušně hrabe. Třeba minulý týden jsem se probudila někdy v noci a připadalo mi, že mi někdo dýchá na krk (dokážu být pěkně paranoidní ._.). Můj první nápad, co by to mohlo být? "Sakra, upír, hlavně se nesmím hýbat!"
Anebo můj sen v sobotu v noci. O ten se s vámi taky musím podělit. Jak už jsem několikrát zmínila, minulý týden jsem dočetla třetí díl Vampýrské akademie. No...v sobotu se mi o tom zdál hrozně živý sen. Seděli jsme ve škole v učebně fyziky a zrovna jsme probírali radioaktivitu (kterou mimochodem teď bereme doopravdy a docela mě baví). Nikomu nepřišlo divné, že se učíme v noci. Proč ne, že jo, je úplně běžné chodit do školy v noci, né? Najednou se rozletěly dveře. Jak to souvisí s VA? Protože naší školu napadli Strigojové! Proměnili celou naší třídu včetně učitelky na fyziku a vzali nás do nějakého velkého zámku. Tam jsem se probudila. Škoda, tenhle sen se mi líbil. Divné sny se mi zdají často, ale nejsou hnusný, naopak. Často se mi i líbí. Možná jsem naivní, ale věřím tomu, že je to proto, že mám u postele lapač snů. Ale poučení pro vás? Nikdy nečtěte více než 250 stránek VA naráz, nebo se z toho zblázníte tak jako já.
No, to jsem maličko odbočila. Tenhle článek měl být spíš o tom, jak jsem za ty dva roky ráda a co plánuju, a mezitím tady melu zas o sobě. Jo, jsem za ty dva roky ráda, a dost. Pro mě jako tvora velice nespolečenského byla zábava psát a dělat grafiku na blog. Potkala jsem spoustu skvělých lidí. Spousta už jich taky odešla. Z těch lidí, díky kterým jsem blogovat začala, už tu není nikdo. Je to škoda, protože už tu asi nikdy nebude taková atmosféra, jako byla předtím. Tím ale nechci říct, že nově příchozí jsou špatní. Jenom už je to tak nějak jiné... :)
Ale vy jste asi zvědaví na ty nápady na příběhy, co? Tak všechno nejlepší, blogu, a doufám, že mi vydržíš ještě aspoň rok!